S uvolněním poměrů v Rakousko-Uhersku byly zakládány kulturní vlastenecké spolky, ale i spolky tělocvičné. Jedním z nich byl v roce 1862 tělocvičný spolek, který přijal název Sokol. O jeho vznik se zasloužili

dr. Miroslav Tyrš, který byl zvolen náčelníkem, a Jindřich Fügner, který byl zvolen starostou. Hlavním heslem bylo „Tužme se!“ (později doplněno heslem „Ni zisk, ni slávu“), pozdravem „Nazdar!“, tykání a oslovování „Bratře, sestro“. Miroslav Tyrš vytvořil tělocvičné názvosloví, které se užívá dodnes.

18. června 1869 vzniká sokolská jednota v Náchodě. Cvičit se začalo v zahradě hostince Radeckého dvakrát týdně a v zimě se cvičilo v místnosti, která se dala vytápět, v hostinci „U Šrůtků“. Později se prozatímně v zimě cvičilo v tělocvičně školy chlapecké, v létě na letním cvičišti.
V této době cvičili pouze muži. Od roku 1906 začínají cvičit i ženy a od roku 1908 také žactvo.
 

V roce 1885 se náchodská jednota připojila k župě Podkrkonošské.

V roce 1914 odchází velká část sokolů bojovat do 1. světové války. Ve Francii tvořili sokolové významnou část české vojenské roty Nazdar, která se stala součástí francouzské cizinecké legie.
Klíčové bylo i zastoupení sokolů v československých legiích v Rusku. Do konce války dosáhl počet legionářů ve Francii, Rusku a Itálii téměř sto tisíc mužů. Význam sokolů pro vznik republiky ocenil i prezident T. G. Masaryk slovy: „Bez sokolů by nebyly legie, bez legií by nebylo Československo.“
Padlým náchodským sokolům - legionářům je věnována pamětní deska akad. sochaře Jaroslava Horejce, která je umístěna na budově sokolovny.

Výnosem rakousko-uherského ministerstva vnitra došlo 24. listopadu 1915 k rozpuštění ústředí Československé obce sokolské (ČOS), ale činnost v jednotlivých jednotách pokračovala.

Po vzniku Československé republiky se sokolští sportovci stali základem reprezentačních výběrů
mladého státu. Gymnasta Bedřich Šupčík na OH 1924 v Paříži získal první zlatou medaili ve šplhu na laně, na OH 1928 v Amsterodamu získal gymnasta Ladislav Vácha zlato na bradlech a stříbro na kruzích, na OH 1936
v Berlíně získal Alois Hudec zlato za cvičení za kruzích. To je jen malý výčet úspěchů sokolských sportovců.

Po roce 1918 vrcholila výstavba sokoloven. Proto náchodští sokolové přikupují k domu a zahradě, které zakoupili již v roce 1895, další zahradu (1916), vedlejší parcelu (1923) a sousední dům (1927).
Pokračovalo se i v dokončování letního cvičiště a zahrady.

V roce 1928 bylo definitivně rozhodnuto o stavbě sokolovny. V roce 1929 byl schválen plán sokolovny
arch. inž. dr. Babušky a 14. června 1929 byl slavnostně uložen pamětní list do základního kamene k nové sokolovně a zároveň oslaveno 60. výročí náchodské jednoty. 15. srpna 1930 byla budova sokolovny slavnostně otevřena. Přednáškový sál byl zřízen na náklady náchodského textilního průmyslníka Josefa Bartoně a proto byl nazván jeho jménem. Velký sál byl pojmenován po JUDr. Josefu Čížkovi, který byl nejen starostou Náchoda, ale i starostou náchodského Sokola a župy Podkrkonošské.

Protože se náchodská sokolovna stala centrem nejen sportovního, ale i kulturního dění, byla po zrušení tehdejšího městského kina zřízena ve velkém sále vhodná promítací kabina a 28. listopadu 1931 zahájilo provoz náchodské zvukové KINO SOKOL.
 

Období od vzniku republiky až do začátku 2. světové války bylo v dějinách Sokola nazýváno „zlatým věkem“.

​

V dubnu roku 1941 byla K. H. Frankem, tehdejším státním tajemníkem Úřadu říšského protektora, činnost Sokola zastavena. V noci ze 7. na 8. října 1941 byla zahájena „Akce Sokol“, při které bylo zatčeno 95% (celkem asi 1500) sokolských činovníků. Většina z nich byla transportována do koncentračního tábora

v Osvětimi. 8. října 1941 podepsal Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, úřední výměr o rozpuštění Československé obce sokolské.

Od roku 2019 je 8. říjen zařazen do kalendáře významných dnů jako Památný den sokolstva.
1.dubna 1946 se výbor Československé obce sokolské rozhodl obnovit činnost v plném rozsahu.
Činnost sokola byla po válce oslabena, přesto došlo ke spontánní obnově činnosti.

V roce 1945 zahajuje náchodská jednota činnost nejdříve úklidem sokolovny, která byla útočištěm tisíců uprchlíků. Na venkovním cvičišti se nemohlo cvičit vůbec, bylo zpustošené po přebývání uprchlíků.

Po únorovém převratu v roce 1948 se Sokol dostal pod vliv nové komunistické moci a byl včleněn

do socialistické tělovýchovy. Jako samostatná a dobrovolná organizace Sokol zanikl.
Náchodská sokolovna zůstala bez obrovského sokola v průčelí, bez nápisu SOKOL, z parčíku u sokolovny byla

z mramorového podstavce odstraněna busta JUDr. Čížka.
V roce 1956 byl uzákoněn převod veškerého majetku Československé obce sokolské do vlastnictví ÚV ČSTV

v Praze. Náchodská sokolovna patřila Tělovýchovné jednotě Tepna Náchod, která prostory pouze využívala.

V období Pražského jara 1968 se bývalí přední činovníci Sokola pokusili o jeho obnovu, ale úsilí bylo zmařeno vpádem vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a následnou normalizací.
 

7. ledna 1990 se v Praze sešel ustavující sjezd Československé obce sokolské a 8. února 1990 byla obnovena činnost tělocvičné jednoty v Náchodě. 9. května 1990 byl schválen zákon o navrácení majetku

Československé obci sokolské dle stavu ke dni 31.3.1948.

Po dlouhých jednáních byla 1. srpna 1991 náchodská sokolovna a celý areál vrácen zpět sokolům v žalostném stavu. V době předání zpět sokolům patřila mezi 3 nejvíce zdevastované sokolovny v župě Podkrkonošské.

Bylo nutno opravit elektroinstalaci, která byla na mnoha místech ještě původní, vyklidit velký sál, který byl využíván jako hlediště pro kino, včetně výměny oken. Bylo nutno opravit sklepní prostory s kotelnou, které nebyly opravovány od otevření sokolovny v roce 1930, byla opravena fasáda a zprovozněna restaurace.

To je jen malý výčet nejnutnějších oprav, které bylo nutno provést, aby mohla budova sokolovny opět sloužit svému účelu.